Klíšťata jsou nejen obtížní parazité, kteří sají svému hostiteli krev, ale mohou také jak u lidí, tak u zvířat přenášet různá onemocnění. V našich zeměpisných podmínkách mohou klíšťata psa nakazit lymskou boreliózou, anaplazmózou, babeziózou nebo vzácněji klíšťovou encefalitidou. Nejúčinnější ochranou psa při pobytu venku je kvalitní prevence, tzn. použití spolehlivých, účinných přípravků, které zabrání napadení zvířete klíšťaty.
Klíšťata jsou jedny z nejčastějších vnějších parazitů psů. V našich podmínkách se nejvíce setkáváme s klíštětem obecným (Ixodes ricinus) a v teplejších, vlhkých oblastech v okolí vodních zdrojů s pijákem lužním (Dermacentor reticulatus). Klíště obecné začíná být aktivní už v březnu a setkáváme se s ním i na konci října. Největší sezóna výskytu je na přelomu měsíců května a června a srpna a září. Psi i lidé jsou nejčastěji napadeni dospělci klíšťat. Klíště obecné je přenašečem boreliózy, anaplazmózy a viru klíšťové encefalitidy. Piják lužní přenáší v našich podmínkách nejčastěji babeziózu psů.
Lymská borelióza
Tomuto onemocnění se často říká zkráceně borelióza a v našich podmínkách se jedná o nejčastější onemocnění zvířat i lidí přenášené klíšťaty. Boreliózu vyvolává bakterie Borrelia burgdorferi a jejímu přenosu na psa dochází za den a více po přichycení přenašeče – klíštěte obecného. Majitel psů se mohou boreliózou nakazit i při nesprávné manipulaci s infikovaným klíštětem odstraňovaným ze psa. Přítomnost patogenu v těle zvířete vede k rozvoji chronického zánětu různých orgánů. Příznaky onemocnění mohou být téměř neznatelné až velmi závažné.
Objevit se mohou v řádu dnů, týdnů až měsíců po přisátí klíštěte. Onemocnění se u psů neprojevuje stejně jako u člověka a téměř se nesetkáváme s rozvojem typické červené skvrny v okolí přisátí klíštěte a postižením nervového systému je také spíš vzácné. U psů nejčastěji pozorujeme kulhání stěhující se z končetiny na končetinu (zánět, bolestivosti a otok kloubů), dále unavitelnost, neochotu k pohybu, bolest svalů, někdy zvětšení mízních uzlin, nevolnost, nechuť k jídlu, vzácně horečku, v těžších případech příznaky postižení ledvin, srdce a mozku (změny v chování, záchvaty křečí). Vzhledem k tomu, že škála příznaku je velmi široká a nejedná se o jednoznačné projevy, může být stanovení diagnózy obtížné. K specifické diagnostice onemocnění je nutné odebrat zvířeti krev a provést buď rychlý ambulantní test nebo vzorek krve odeslat do specializované laboratoře.
Boreliózu lze léčit dlouhodobým podáváním antibiotik, ale léčba je dobře účinná jen v případě včasného odhalení nemoci. Pokud dojde k rozvoji chronické boreliózy je léčba mnohem obtížnější a takové onemocnění je doprovázeno řadou vážných zdravotních komplikací (trvalé zánětlivé postižení kloubů apod.). Borelie jsou schopné přetrvávat v organismu dlouhou dobu a i pes, který nemá projevy onemocnění, může být jejich nosičem. Psy sice lze proti borelióze očkovat, ale nejúčinnějším způsobem ochrany zůstává zabránění napadení psa klíštětem, které mohou zaručit pouze spolehlivé ektoparazitární přípravky.
Anaplasmóza
Toto onemocnění přenáší klíště obecné (Ixodes ricinus) a způsobuje ho bakterie Anaplasma phagocytophilum. U nakaženého zvířete dojde k projevům infekce obvykle během 1-2 týdnů, ale někdy i mnohem později. Anaplazmóza se projevuje zvýšenou tělesnou teplotou, bolestivostí kloubů, ztuhlostí, kulháním, výraznou únavou, malátností až apatií, ztrátou chuti k jídlu, zvětšenou slezinou, bledými sliznicemi, zvracením a průjem. Tyto příznaky se mohou vyskytovat u mnoha dalších onemocnění, proto nemusí být pro veterinárního lékaře snadné toto onemocnění včas stanovit. K specifické diagnostice onemocnění je nutné odebrat zvířeti krev a provést buď rychlý ambulantní test nebo vzorek krve odeslat do laboratoře.
Anaplazmózu lze léčit příslušnými antibiotiky a psovi se po jejich nasazení většinou poměrně rychle uleví. Nicméně podobně jako borelióza může anaplazmóza přejít do chronického stádia, ve kterém je léčba komplikovanější a méně úspěšná. Proti anaplasmóze psy nelze očkovat a jedinou spolehlivou ochranou je používání spolehlivých přípravků proti klíšťatům.
Pozn.: Boreliózu i anaplazmózu přenáší stejný druh klíšťat, takže se často setkáváme s tzv. koinfekcí, tedy nákazou psa oběma onemocněními (anaplazmózou i boreliózou) současně. Takové případy nejsou vzácné a jsou doprovázeny celkově mnohem závažnějšími klinickými příznaky a horší prognózou z hlediska úplného vyléčení.
Babezióza
Babezióza je závažné onemocnění krve psů vyvolané prvokem klíštěnkou psí Babesia canis. Jeho přenašečem je klíště piják lužní, se kterým jsme se v minulosti setkávali pouze v lesích kolem toků velkých řek na jižní Moravě. Současné studie parazitologů ale prokazují, že se toto klíště běžně vyskytuje i na mnoha jiných místech ČR. Nákazu si pes může přivést i ze zahraničí (Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Itálie, Řecko atd.). Babezióza se u nakaženého zvířete rozvíjí během 10–21 dnů po sání infikovaného pijáka. Tento parazit napadá červené krvinky a způsobuje jejich rozpad a prudkou reakci imunitního systému, která vede k dalšímu poškození červených krvinek i destiček a rozvoji těžké chudokrevnosti zvířete.
Postižený pes je unavený, malátný, má bledé (nebo naopak žluté) sliznice, růžově nebo oranžově zbarvenou moč, zvětšenou slezinu a horečku. Onemocnění může být komplikováno rozvojem celkové zánětlivé reakce a poruchami srážlivosti krve, kdy dochází k nekontrolovatelnému krvácení a současně tvorbě krevních sraženin v drobných cévách různých orgánů. Komplikovaná babezióza má vysokou úmrtnost.
Onemocnění nelze jednoznačně rozpoznat jen podle klinických příznaků, protože rozpad červených krvinek může být způsoben mnoha jinými příčinami. K diagnostice je nutné odebrat zvířeti krev a vyšetřit ji pod mikroskopem, provést rychlý ambulantní test nebo vzorek odeslat do laboratoře (stanovení protilátek, PCR). Lék na babeziózu s účinnou látkou imidokarb bohužel není v ČR registrován a je nutné jej komplikovaně obstarávat v zahraničí. Přenašečem onemocnění je klíště, takže naprosto zásadní je chránit psa před napadením těmito parazity.
Klíšťová encefalitida
K nakažení psa virem klíšťové encefalitidy, jehož přenašečem je klíště obecné dochází poměrně často, ale jen vzácně se u něj rozvinou klinické příznaky. Ty jsou podobné příznakům onemocnění u lidí – horečka, nechuť k jídlu, změny v chování a v závažnějších případech příznaky postižení nervové tkáně (ochrnutí končetin, svalové záškuby, zvýšená citlivost, ochrnutí obličejových nervů atd.). Onemocnění lze prokázat specifickými testy z krve. Nakažená klíšťata na psovi mohou být zdrojem infekce také pro člověka. Proto je zcela zásadní chránit účinně své psy před napadením klíšťaty.
Klíštěcí paralýza
Samičky obou zmíněných druhů klíšťat, které se u nás běžně vyskytují, produkují toxin, který napadá nervovou tkáň a způsobuje slabost až neschopnost pohybu z důvodu ochrnutí pánevních končetin. Může ale dojít i k ochrnutí dýchacích svalů a udušení psa. K tomuto stavu dochází nejčastěji při masivním napadení psa samičkami klíšťat. Léčba musí být zaměřena na bezprostřední odstranění klíšťat, hospitalizaci zvířete a zahájení podpory základních životních funkcí.
Onemocnění psů přenášená klíšťaty mohou mít závažné klinické příznaky, jejich léčba je náročná a nemusí být vždy úspěšná. Často navíc dochází k rozvoji komplikací nebo chronického onemocnění. Nakažená klíšťata na psech jsou i rizikem pro chovatele (borelióza, klíšťová encefalitida). Jedinou spolehlivou ochranou je prevence napadení psa klíšťaty. Proto bychom si měli dobře vybírat mezi dostupnými přípravky proti klíšťatům (spreje, obojky, spot-on přípravky, tablety) a volit ty nejúčinnější a z hlediska aplikace nejbezpečnější. Moderní ochucené žvýkací tablety jsou jedny z nejoblíbenějších a nejspolehlivějších zároveň. Účinkují 5 týdnů a jsou pro organismus zvířete velmi šetrné.
MVDr. Zuzana Svobodová, Ph.D.