U psa se setkáváme s několika parazitickými roztoči, kteří žijí v kůži a způsobují různé druhy svrabu: zákožka svrabová („pravý“ sarkoptový svrab), strupovka ušní (ušní svrab) a trudník psí (tzv. červená prašivina neboli demodikóza). Zákožka svrabová (Sarcoptes canis) je původcem sarkoptového svrabu psů.
Svrab je silně svědivé a nakažlivé onemocnění psů. Dříve bylo označováno jako prašivina. Zákožky jsou drobní roztoči žijící v kůži. Jsou viditelní pouze pod mikroskopem (0,2 mm), živí se tkáňovým mokem a ke svému vývoji potřebují hostitele (psa). Samičky zákožek si po spáření budují v kůži psa 2-3 cm dlouhé chodbičky, do kterých kladou svá vajíčka. Jedná se o extrémně svědivé, nakažlivé onemocnění psů postihující zpočátku málo osrstěná místa: ušní boltce, hřbet nosu, slabiny, okolí kolenního a loketního kloubu, hrudní kost. Onemocnění může být doprovázeno zánětem kůže, mokváním, vznikem strupů a ztluštěním pokožky. Psi se nakazí kontaktem s postiženým zvířetem (u loveckých psů se může jednat o lišky a další zvěř) nebo nepřímo chovatelskými potřebami (hřebeny, kartáče, deky, pelechy).
Diagnostika i léčba svrabu by měla být svěřena do rukou zkušeného veterináře. V minulosti bylo nutné celé zvíře ostříhat a opakovaně koupat v účinných přípravcích. V dnešní době je léčba snadnější. Lze podávat bezpečná, celkově působící antiparazitika ve formě spot-on přípravků nebo ochucených tablet.
Jak tedy poznám, že psa trápí sarkoptový svrab?
Úporně ho svědí celé tělo, škrábe se a okusuje. Zákožky ho nenechají v klidu, probouzí ho ze spánku, obtěžují ho při jídle. Jeho jediným zájmem je poškrábat se a chvilkově si ulevit. Nejdříve bývají postižena málo osrstěná místa: ušní boltce, hřbet nosu, slabiny, okolí kolenního a loketního kloubu, hrudní kost. Chlupy začínají být ulámané od neustálého škrábání, kůže je podrážděná, mechanickým třením se bakterie a kvasinky z povrchu kůže dostávají do drobných oděrek, což může vést k rozvoji zánětlivých změn (zarudnutí, pupínky, vřídky). Samozřejmě může dojít i ke změně povahy zvířete, psi se svrabem jsou často nervózní, podráždění a hubnou. Zákožky mohou napadnout i člověka, který pro ně ale není ideálním hostitelem, takže na sobě nebo dalších členech rodiny můžete pozorovat pouze drobná zčervenalá ložiska podobná komářímu štípnutí. Určitým diagnostickým vodítkem může být provedení jednoduchého reflexního testu, kdy psovi lehce mneme ušní boltec mezi palcem a ukazováčkem a sledujeme, jestli začne na stejné straně těla natahovat zadní končetinou a naznačovat tendence k poškrábání si ucha.
Strupovka ušní
Strupovka ušní (Otodectes cynotis) je malý roztoč, způsobující ušní svrab a lze jej pozorovat v zevním zvukovodu pouhým okem (malé bílé pohyblivé tečky). Napadení ušním svrabem vede k zánětlivým změnám a hromadění tmavého, voskovitého mazu v uchu. Pes s ušním svrabech má tendence si uši škrábat a intenzivně potřásat hlavou. Léčba ušního svrabu podáváním speciálních ušních kapek nemusí být vždy účinná a veterinář Vám spíše doporučí podání celkových antiparazitik ve formě spot-on přípravků nebo žvýkacích tablet.
Jak tedy poznám, že psa trápí ušní svrab?
Pes často klepe hlavou a škrabe si uši nebo si je otírá o koberec. Při pohledu do zevního zvukovodu nebo jeho jemném vytření vatou natočenou na prst můžete pozorovat velké množství tmavě hnědého, voskovitého mazu (vzhledu kávové sedliny).
Trudník psí
Trudník psí (Demodex canis) je parazit doutníkovitého tvaru žijící v chlupových váčcích, který způsobuje onemocnění kůže zvané demodikóza psů. Jedná se o časté onemocnění štěňat a mladých psů, které se projevuje vypadáváním srsti a zarudnutím postižené kůže v určitém malém okrsku kůže. Pokud má zvíře dobře fungující imunitní systém, dojde většinou k samovyléčení. U starších zvířat souvisí vznik demodikózy často s dalším souběžně probíhajícím onemocněním ovlivňujícím imunitní systém. Léčba těžších forem demodikózy (zejména demodikózy celotělové nebo demodikózy v meziprstí tlapek) je možná podáním celkově působících antiparazitik ve formě spot-on přípravků nebo ochucených tablet. Většinou dojde k rychlému ústupu potíží, ale zvíře zůstává celoživotním nosičem demodikózy a feny mohou parazita přenášet na svá novorozená štěňata.
Jak tedy poznám, že psa trápí demodikóza (červená prašivina)?
U mladého zvířete mohu pozorovat drobné lysé, začervenalé flíčky nejčastěji na hlavě, které nemusí být svědivé. Pokud se lysá místa výrazně zvětšují a vznikají stále nová ložiska nebo pokud je postiženo i meziprstí je nutné zahájit léčbu zvířete systémovým podáním vhodných ektoparazitik.
Další opatření
V případě sarkoptového svrabu, který je velmi nakažlivý důkladně vyčistěte psovi pelech, obojek, kartáče, vodítko, boudu atd. Látkové podložky je dobré vyprat na vyšší teplotu dezinfekčním pracím prostředkem. Pes s prokázaným sarkoptovým svrabem by neměl být v kontaktu s dalšími zvířaty. Naopak žádná forma demodikózy není považována za nakažlivou.
Dříve byla léčba svrabu i demodikózy náročná a spočívala v koupání celého zvířete nebo potírání postižených míst účinným roztokem, který byl částečně toxický pro zvíře i ošetřujícího majitele. Dnes máme naštěstí k dispozici moderní systémová ektoparazitika např. ve formě ochucených žvýkacích tablet, jejichž podání je velmi snadné, jsou pro zvíře i majitele bezpečné, a především mají vynikající účinnost.